LVMEN jsou zpět. Na kontě mají novou výbornou desku „Mondo“, před sebou koncerty i evropské turné a celý ten kolotoč může po pěti letech znovu začít. Nedlouho po podařené release party v pražském Paláci Akropolis jsem se za účelem získání aktualních informací z tábora kapely sešel v jedné příjemné hospůdce na pražském Pankráci se dvěma členy současné sestavy. Pozvání přijali Husar (zpěv, samply a projekce) a Dáda (kytara a zpěv). Řeč se samozřejmě točila kolem aktuálního dění a nejbližších plánů LVMEN. Ovšem mojí zvídavosti neuniklo ani období nečinnosti...

Husar: V roce 2001, když jsme se nějak rozešli, i když nedá se říct, že bychom se rozešli, v podstatě jsme se pořád vídali, jsme dělali na splitku se SWEEP THE LEG JOHNY a oni se bohužel rozpadli. V té době Melnick ohlásil, že po dokončení nahrávání odjede na dlouhou (nakonec půlroční) pracovní dovolenou do Dominikánské republiky. Mezitím Čepic (basa) rozjel nějaké pracovní aktivity v jiných kapelách, takže na LVMEN už nezbývalo moc času. Další problém byl zkušebna, protože jsme se už nechtěli vracet do zkušebny v Mělníku, která byla úplně hrozná. Bylo to v nějaké sokolovně, kde nám nad hlavami vedly trubky, takže když někdo splách záchod, všechen ten zvuk šel kolem nás. Tohle všechno od Melnickova návratu trvalo asi dva roky, až jsme se nakonec odhodlali k tomu, že začneme zkoušet u Čepice, který sehnal místo v nějakém skladě aparátů, kde se začínaly rozjíždět i nějaké zkušebny, kterých je tam dneska snad deset. Takže tím jsme se vrátili zpátky k LVMEN. Tohle nám však taky příliš nevyhovovalo a pak jsme shodou náhod sehnali jeden barák na Šumavě, od kterého jsme vždycky dostali klíče tak na deset dní a tam jsme tedy jezdili zkoušet. Takže od roku 2004 jsme to tedy dávali dohromady a začali jsme opět fungovat.

Pak proběhly ty dva loňské předvánoční koncerty v Praze a v Brně…

Husar: Ano, ale ještě předtím jsme vystřídali kytaristu, kdy Tomise nahradil Dáda, který s námi hrál už na turné k „Raison D´etre“ a nakonec jsme se tedy na jedné zkoušce dohodli, že Dáda nahradí Tomise, který už na hraní nemíval moc času. Dalším problémem byl rovněž nedostatek času na kapelu, který měl Čepic, jenž navíc i založil rodinu. Jeho náhradník na postu basáka však vydržel v kapele pouze tři měsíce. Nakonec jsme tedy sehnali Hula z DAVOVÉ PSYCHÓZY, která si shodou okolností dala delší pauzu.

Husar: My jsme si, i přestože nás od toho poměrně dost lidí odrazovalo, chtěli hlavně zkusit nahrávání v nějakém příjemnějším anebo spíše domáčtějším prostředí, než je klasické studio. I když třebas u Zdeňka Šikýře je to taky bývalá stodola a prostředí velice příjemné, chtěli jsme prostě vyjet někam pryč z Prahy. Dostali jsme se k jedněm známým, kteří vlastní starý zrekonstruovaný mlýn.
Dáda: Hlavně jsme tam taky velice rádi zkoušeli, protože tam je výborný zvuk, díky čemuž jsme se nakonec rozhodli vytvořit základ „Mondo“ právě na tomto místě a zbytek jsme pak dohrávali u kamaráda ve studiu v Chuchli. O zbytek se už pak postaral Ondřej Ježek.
Husar: Ale nevím jestli to bylo úplně ideální… My jsme totiž měli na výběr ze dvou míst. Nedaleko od Klatov jsme měli v merku jeden starý odsvěcený kostel, který ale neměl střechu. Nahrávání jsme proto chtěli stihnout ještě v létě, dokud je dobré počasí. Ovšem celé se to nějak posouvalo až na podzim a to už díky častým dešťům tohle místo nepřicházelo do úvahy. Nakonec jsme tedy zvolili ten mlýn, což bylo rovněž velice příjemné a prostorné místo. Jediný problém jsme ale nakonec měli s basou, protože tam je dřevěná podlaha, díky čemuž se její zvuk trošičku „přelíznul“, abychom ji nakonec museli dodělávat u Bena (ve studiu v Chuchli). I když jsme ji podkládali deskama, různě na to házeli matrace a vůbec se to snažili nějakým způsobem vychytat, museli jsme ji nakonec nahrávat samostatně.

Celá vaše tvorba na sebe navazuje názvy skladeb. Jde pouze o tradici, anebo skutečně rozvíjíte nějaký rozsáhlejší koncept?

Husar: To číslování místo názvů skladeb souvisí s tím, že jsme dříve vůbec neměli žádné texty. Vokály byly pouze doplněk muziky, jakoby další hudební nástroj. Postupně se do naší tvorby nějaký ty texty dostaly a na „Mondo“ už se oproti prvním dvěma deskám jedná o veliký pokrok, ačkoliv to stále nejsou texty v tom pravém slova smyslu. Toho číslování skladeb jsme se od prvního EP, kde to byly skladby „1“ a „2“ už tak nějak dále drželi, až se z toho stala tradice pramenící z celkově anonymního postoje našeho uskupení.

V minulosti jste slavili úspěchy doma i v zahraničí, „pro koho“ vlastne tvoříte?

Husar: Hlavně pro sebe. Muzika, kterou dělám mě především musí bavit.

Takže často posloucháte i vaše desky?

Husar: No to zas moc ne. Třeba když ke mně někdo přijde a chce si poslechnout nahrávky LVMEN, tak jsem celkem v rozpacích.
Dáda: No já jenom před zrcadlem (smích).
Husar: Během nahrávání a masteringu je slyším tolikrát, tak si občas říkám, že kdo si tohle proboha může doma pustit? (smích).

V tomhle momentě se pánové velice pochvalně rozvyprávěli na téma vztahy a fungování v kapele, což by se dalo shrnout slovy, že „LVMEN je v první řadě uskupení velmi dobrých přátel a až poté kapelou“.

Takže jak vás tak poslouchám, další deska už by nemusela být zase za pět let?

Husar: Teď nás hlavně čeká koncertování. S tím také trošku souvisí problematický post našeho manažera. Prosincové turné pro nás totiž zařizoval Míra Pátý (šéf Day After records – vydavatel LVMEN – pozn. Dalas), který by tohle běžně nedělal, ale jelikož pro nás v minulosti tyto věci zařizoval Čepic, museli jsme zvolit tuto možnost. Takže momentálně nám Míra pomáhá sehnat i někoho, kdo by pro nás tyto věci zajišťoval. My jsme totiž nebyli zvyklí se starat o management kapely, protože Čepic to v pohodě zvládal sám a my ostatní jsme se hlavně bavili a najednou, když Čepic odešel, jsme byli nuceni si to všechno lepit sami. Takže teď jsme ve fázi shánění spolehlivého člověka.

Čili koncert v Akropoli zařizoval také Míra?

Husar: Ne, ten nám právě zařizoval Vašek ze SELFBRUSH, se kterým jsme navíc i předběžně domluveni na tom, že by se o nás postaral. Tedy hlavně o koncerty venku. Ono u nás těch koncertů zase moc nebude, pokud nechceme třikrát, čtyřikrát do roka hrát na jednou místě a to my nechceme. Prostě nechceme každé čtyři měsíce lidem rvát to samé.

Když už jsme u toho zahraničí. Plánujete navázat na svá poměrně četná zahraniční turné i v případě prezentace aktuální nahrávky?

Husar: Určitě. Ale tady nejde ani tak o Čechy anebo zahraničí. Hlavní problém byl právě v tom, jak už jsem říkal, že dříve tuto organizaci perfektně zvládal Čepic. My jsme se teď zasekli hlavně s přípravou nové desky, s mícháním, s obalem. Takže jsme až takhle dopředu nemysleli. Prostě, že přijde vydání desky a najednou je potřeba zorganizovat třebas třítýdenní turné. My jsme to vždycky měli tak, že víkendy byly Čechy a pak se na dva, tři týdny jelo do zahraničí a to teď chybí. Ale opět bychom se, byť se zpožděním, rádi dostali do tohoto stavu. Zrovna nejbližší koncert je až koncem listopadu v Liberci a pak nás čeká předvánoční turné, které bude začínat na Slovensku a pak pokračovat přes Brno, Plzeň a den před Vánocema by mělo končit ve Vídni. No a od ledna by se měly rozjet naše cesty směrem ven a měl by se o to někdo starat. A tento čas bychom rádi i využili ke tvorbě nových věcí. Nejlépe tak, že se budeme scházet někde na chatě. Máme to už vyzkoušený. Nakoupíme pití a jídlo a vytvoříme domáckou pohodu (smích).
Dáda: Ono to jinak ani nejde. Je to pro nás nejpohodlnější. Navíc nemáme svoji vlastní zkušebnu a když se sejdeme v Praze, tak je to většinou příliš hektické.
Husar: A nejlepší nápady přicházejí právě tehdy, když jsme v nejlepší pohodě, což se ukázalo i na té chalupě u Prachatic. Takže bychom od ledna nejradši skloubili prezentaci „Mondo“ a tvorbu nového materiálu.

A zajímají se v zahraničí o původ úryvků z českých filmových klasik, které tak rádi používáte?

Husar: Upřímně ani nevím. Jednou u mě spali lidé z jedné kapely ze San Francisca. Trošku jsme popili a já jim pustil „Markétu Lazarovou“. I když slovům nerozuměli, tak se jim to moc líbilo. Ale popravdě jsem se nikdy ani moc nezajímal, jak to vnímají lidé v zahraničí. Například teď na „Mondu“ máme některé samply z jednoho chorvatského filmu („Před deštěm“) a vzhledem k tomu, že jsme v minulosti do Chorvatska moc rádi jezdili, tak si myslím, že by to tam lidé mohli poznat. Například u nás se nás na to dost často ptají, ale v zahraničí jsem nic podobného nezaznamenal.

Uvědomujete si fakt, že podobně laděná muzika, se kterou jste před léty přišli, se v zahraničí do popředí dostala teprve nedávno. Cítíte se v tomto směru jako průkopníci?

Husar: Právě že v tom současném popředí jsou léta v pozadí, který právě nikdo nevidí. Takže my si stále přijdeme hlavně v pozadí, než v popředí. A co se týče toho, že jsme přišli s nějakou muzikou, tak s něčím podobným už přišli před námi jiní, takže už i my jsme byli ve svých začátcích dost ovlivněni jinými.

Jako kapela se prakticky neprezentujete na veřejnosti, i v bookletech poskytujete jen kusé informace. Do jaké míry se vaša sebeprezentace prolíná s hudbou?

Husar: Jak jsem už říkal, mně přijde, že jsme hlavně prostředníci. My ti muziku jen připravíme a pak to pustíme a o to hlavně jde. Já osobně se nehodlám nijak ukazovat, jsem radši spíše schovanej. Samozřejmě, neříkám, že není příjemné si potom přečíst, že se to někomu líbilo a určitě mi to asi jako každýmu dělá dobře. Ale nám jde o to hlavně naši muziku poslat dál a nejde o to, jak přitom vypadáme. A co se týče bookletu, tak tentokráte jsme se přeci jen odhodlali k tomu, že jsme do něj dali nějaké děkovačky. Asi už stárneme a nejsme tak zásadoví jako předtím (smích).

Vizuální projekce při živých vystoupeních tvoří dost zásadní složku při vnímání hudby. Jak ji vnímáte vy? Jako něco, co běží pro zpestření za vašimi zády, nebo jako součást sdělení?

Dáda: Projekce je pro nás další nástroj, který v té muzice máš. Jako sampl, vizuální efekt, mluvené slovo.
Husar: Lidem můžeš něco sdělit buď pohybem na pódiu. Ale já osobně mám problém se stoprocentně uvolnit v místnostmi s lidmi, které neznám. Jsou samozřejmě kapely, které tyto problémy nemají, přijdou na pódium a rozbalí to tam tak, že prostě jen koukáš a přitom za sebou nemusí mít nic. Tohle byl taktéž jeden z mnoha důvodů, proč jsem se odhodlali k těmto projekcím. Tím pádným důvodem pak byla hlavně snaha obohatit naše sdělení i prostřednictvím pohyblivých obrázků. Proto jsme se je snažili vytvořit podle muziky, aby to tak nějak klapalo. Má to však ještě stále rezervy, které musíme odstranit. Mysleli jsme si, že to půjde jednodušeji. Začali jsme na nich pracovat někdy loni na podzim před tím prosincovým dvoukoncertem. Domnívali jsme se, že to zmákneme za tři dni, ale nakonec se to protáhlo asi na deset dní a ještě stále s tím nejsme spokojeni. Takže určitě ještě budeme dostřihávat, doplňovat a vylepšovat hlavně o naše vlastní video sekvence. Rádi bychom to stihli do listopadových koncertů.

Neuvažujete o propojení vizuálna a hudby i mimo živá vystoupení (řekněme na ploše DVD)?

Husar: Mě to napadlo, ale pak jsem si říkal, že je to další aktivita navíc a my jsme teď rádi, že stíháme alespoň přípravu koncertů a projekce a navíc od ledna chceme začít pracovat na nových skladbách. Takže to, co říkáš, mě už taky napadlo, ale v nejbližší době to asi není realizovatelné. Navíc se jedná i o poměrně nákladnou záležitost.

František Vláčil a LVMEN, to už jaksi neodlučitelně patří k sobě. Co vás tak fascinuje na „Markétě Lazarové“, že segmenty z ní spojujete se svojí muzikou?

Husar: Já zas filmy od Vláčila moc neznám, ale zrovna tohle dílo mi přijde strašně povědomý a pravdivý, jako něco, co se odehrává v současnosti a vůbec pořád. Vláčil byl podle mě někdo, kdo si tohle všechno prožil. Tohle je prostě jeho příběh a taky i můj příběh, tak to já beru. Což je taky důvod, proč se úryvky z tohoto filmu objevují na našich nahrávkách. Ale pro příští desku už mám vybraný pouze jeden kousek a pak už je to pro mě vyžraný. A co se týče ještě osoby Vláčila, tak jednu dobu jsem se o něj velmi zajímal a s naším bubeníkem jsem za ním chtěl jet a pak jsem si představil, jak tam stojíme a jak mu zvoníme na dům (smích). Bohužel pár měsíců na to zemřel. Podle mě vytvořil něco, u čehož cítím, že to vychází i ze mě. Příběh z „Markéry Lazarové“ je podle mě nestárnoucí příběh, který by se mohl odehrát v jakékoliv době.

Zdroje mnoha filmových citací, které ve vašich skladbách hrají menší než okrajou roli, vůbec neuvádíte. Proč?

Husar: Na „Markétu Lazarovou“ se snad ani nikdo nemusí ptát a co se týče dalších citací, tak to souvisí s tím, že to lidi ani nějak moc nezajímá a většina z nich si to dokáže najít i sama. Co se týče dalších citací, tak se snažím vybírat z pro mě zajímavých filmů. Na „Mondo“ navíc kromě toho máme citace z filmu „Před deštěm“, což je příběh sestavený tak, že film končí začátkem a naopak, pak je tam úryvek z dokumentu o Tibetu „Kniha mrtých“, který je i v bookletu. Pro mě je to dost zásadní záležitost. Jedná se o přípravu člověku na velmi důležitý zážitek – na smrt. No a pak je tam ještě „Nadja“, což je tmavá upírská komedie. Tam mě zaujaly hlavně zvuky a dramatičnost a i přestože je to černobílý film, tak i díky rozostřeným záběrů, barvy. Úryvky z Vláčilových filmů ale nejsou okrajová záležitost. Souvisí to s tím, že to mám hodně nakoukaný. Bylo období, kdy jsem to sjížděl v různých stavech, takže se mi hodně vrylo pod kůži. Navíc jsme měli i více samplů, které se na desky nedostaly. Napadá mě jeden zajímavý motiv, který jsme točili u Zdeňka Šikýře. Na jeho konci byl takový zvuk, jako když něco zasyčí a když jej Zdeněk „čistil“, tak se nás s údivem zeptal, jestli se nám jako tohleto líbí. Prý to zní jako řízek na pánvi a od té doby prostě to nemělo nárok dostat se na desku (smích).

O moderní soundtracky ke starým filmům (Nosferatu, Metropolis) se pokouší mnoho umělců, nebylo by pro vás výzvou takhle interpretovat „Markétu Lazarovou“?

Husar: Co se týče „Markéty Lazarové“, tak já osobně jsem ji už totálně vyždímal. Párkrát nás už napadlo, že bychom udělali hudbu k nějakému filmu a navíc nám pár lidí i říkalo, že zníme jako soundtrack. Kdyby někdo přišel s nějakým kusem materiálu a řekl by, abychom na to složili hudbu, tak v případě, že by se nám to líbilo, klidně. Zatím se to dělá tak, že se vytvoří hudba a až potom děláme tu projekci. Kdyby to bylo obráceně, mohlo by to být zajímavý. Já si myslím, že tady ani není moc prostor, resp. tady není moc lidí, co by něco natočili a znali nás. Taky jde hlavně o to, že si s tím člověkem musíš padnout do noty, on si musí padnout do noty s námi atd. Určitě nás to však už napadlo, ale to bylo jen takové nekonkrétní povídání. Teď je pro nás nejdůležitější koncertování a zdokonalit naši projekci. Obohatit je našimi vlastními věcmi anebo případně těm vypůjčeným dát vlastní význam. To jsou pro nás nejbližší cíle.

Otázky připravili: Dalas, Thorn a Marigold
Ptal se: Dalas
Fotografie: www.lvmen.cz